Poznámky k návrhům obecního znaku

Stanislav Kasík

Heraldická kancelář

„Dauphin“

Roudnice nad Labem

2007

KOSOŘ

Poznámky k návrhům obecního znaku a vlajky

O TVORBĚ OBECNÍCH ZNAKŮ

Z poznání historického vývoje městských a obecních znaků lze ze skladby užitých znakových figur a dalších souvislostí odvodit pohnutky, stanovit příčiny a inspirace jejich volby. Můžeme je rozdělit do několika skupin. Vyjmenujeme jen některé.

Mnoho obecních znaků je odvozeno od znaků vrchností. Ať od znaku krále u měst královských, či od znaku šlechtického majitele, biskupa nebo církevní instituce u měst poddanských. Při jejich tvorbě bylo snahou navrhovatelů odlišit nějakým způsobem znak obce od znaku vlastníka. Stávalo se tak různými způsoby, jakými bylo přijetí pouhé části znaku, umenšení znakových figur, změna tinktur znakového pole či znamení, nebo doplnění další figurou nebo znamením atp.

Jinou skupinu tvoří znaky odvozené od přírodních podmínek. Například použitím figury kopce je charakterizováno prostředí, ve kterém obec leží. Vlnité břevno má obvykle souvislost s existencí vodního toku. Stejným způsobem vypovídá vyobrazení skály. Stromy mohou symbolizovat okolní lesy. Některá znamení ukazovala na převažující zaměstnání obyvatel. Proto se objevují ve znacích motivy zemědělské, vinařské, chmelařské, rybářské, hornické atd. Ve znacích se připomínaly i různé události.

Jednu z nejcennějších skupin jsou znaky ukazující užitými symboly na jméno obce. Tak jak je například jabloň ve znaku Jablonce nad Nisou, rak ve znaku Rakovníka, sova ve znaku Sovínek, či měsíc - luna ve znaku Loun. Takovým znakům se říká „znaky mluvící“. Z dalšího textu vyplyne, že právě takový znak lze v Kosoři vytvořit.

Současné tendence ve tvorbě obecních znaků se přidržují již osvědčených metod apostupů. Přesto jsou některé figury pro obce bez statutu města nepoužitelné. Například hradby, jejichž fyzická existence byla vysoce ceněnou výsadou a pýchou každého města a zároveň jejich nejpřípadnějším symbolem.

Podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky preferuje u obcí znaky jednodušší, které více odpovídají původním praktickým funkcím znaků a také významu uživatele. Podoba navrženého znaku musí bezpodmínečně být v souladu s pravidly, zásadami a uzancemi heraldiky. Nemá kolidovat se znaky již v České republice užívanými. Má být jednoznačným a nezaměnitelným symbolem konkrétní obce.

Z HISTORIE OBCE

Následující řádky nemají ambici být vyčerpávajícím pojednáním o historii obce. Budou zmíněny především ty skutečnosti, které mohou být pro výběr heraldických figur do znaku obce inspirující.

První zmínka o vsi Kosoř v písemných historických pramenech je v podstatě nepřímá. Její jméno je uvedeno v přídomku šlechtice Valtra z Kosoře – Walterus, miles de Cossor. Ten je připomínán v nedatované listině, která byla historiky zařazena rámcově do období okolo roku 1310 (Ferdinand Tadra, Listy kláštera zbraslavského, HA č. 23 – 1904, list č. 18). Z uvedené zprávy lze dovodit, že v Kosoři byl šlechtický statek. Vedle něj však zde byl ještě majetek cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi a vyšehradské kapituly.

Na základě pramenů ze 14. a 15. století byl rekonstruován rozsah statků zbraslavského kláštera na jih od Prahy. Podle tzv. urbariálního extraktu, což byl v postatě rejstřík zaznamenávající příjmy kláštera podle jednotlivých plátců, byla odváděna peněžitá dávka také z Kosoře. Uvedený rejstřík zachovaný v originálepochází z let 1342 – 1343. Získání Kosoře klášterem není známo, ale odhaduje se do období vymezeném lety 1304 až 1343 s následujícím vysvětlením. 21. 5. 1304 byla králem Václavem II. vydána tzv. druhá zakládací listina zbraslavského kláštera, kterou panovník cisterciáckému opatství Aula Regia ve Zbraslavi potvrzuje držení statků. V této listině jsou jmenovány následující vsi – Zbraslav, Řevnice, Velká Chuchle, Malá Chuchle, Lahovice, Komořany, Radotín, Horní Černošice, Dolní Černošice, Lipany, Lipence, Žabovřesky, Záběhlice, Lety, Nová Ves, Slapy, Buš, Přestavlky, Malá Lečice, Štěchovice (část), Krámy, Vidim (zaniklá), a Lhota (zaniklá - Kateřina Charvátová, Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142 – 1420, Praha 2002, s. 183 n). Ves Kosoř v uvedené listině zmíněna není. Vztah vsi ke klášteru je jistý až v souvislosti se zmíněným klášterním rejstříkem.

Sezením na vladyckém statku v Kosoři se po Valtrovi z Kosoře (ok. 1310) připomínají další – Mirek z Kosoře (1386, 1392), Jindřich z Kosoře (1460), Bohuslav z Kosoře (1480), Jakub z Kosoře (1550), který držel dvůr ve vsi a nedaleko od ní pustý mlýn. Pravděpodobně nikoliv všichni vyjmenovaní měli shodný genealogický původ. Kosoř je považována za „kolébku“ vladyckého rodu užívající jméno obce v přídomku (k tomu viz kapitolu O jménu). Rod se velikostí majetku i významem řadil k drobné venkovské šlechtě. Zprávy o něm jsou kusé. Zdá se však, že příslušníci uvedeného šlechtického rodu drželi v Kosoři majetek ještě v době po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 (O rodu více níže v kapitole O erbu Kosořských z Kosoře). Existence tvrze v Kosoři není historickými prameny potvrzena. Lze mít za to, že sídlem šlechticů, kteří se po vsi psali byl poplužní dvůr a v něm obytné stavení, které se od ostatních lišilo pravděpodobně jen výstavností. Lze mít za to, že archeology identifikované hradiště v poloze „Na hradišti“ pocházející z mladší doby hradištní (cca závěr 10. století - František Holec a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII, Praha a okolí, Praha 1988, s. 136) bylo opuštěno a zaniklo. Je pozoruhodné, že encyklopedická díla týkající se hradišť a vydaná v nedávné době nezaznamenávají v Kosoři a jejím okolí žádné opevněné místo, které by bylo možné identifikovat jako bývalé hradiště (např. Vladimír Čtverák a kol., Encyklopedie hradišť v Čechách, Praha 2003). Toto zjištění však nevylučuje možnost, že pojmenování polohy „Na hradišti“ má reálný základ v nějaké formě opevnění. Zdá se však být jisté, že zde žádná středověká tvrz nebyla.

Posledním zmíněným historickým podílníkem na majetku ve vsi Kosoř byla vyšehradská kapitula. Literatura uvádí, že kapitulní majetek se zde připomíná již v období nejstarších poznatelnýchdějin obce (viz výše František Holec a kol., Hrady, zámky a tvrze v Čechách…). Z tím lze polemizovat, ale je jisté, že v době předbělohorské měla kapitula v Kosoři svůj majetek. Ze zápisu konfiskační komise z doby po bitvě na Bílé hoře vyplývá, že šlechtic Matěj Zeman z Kosoře a v Kosoři se účastnil stavovské vzpoury tím, že v roce 1620 od povstalých stavů koupil majetek, který v Kosoři mělo děkanství kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Tím majetkem bylo pět lidí ve vsi osedlých s příslušenstvím (Tomáš V. Bílek, Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, část druhá, Praha 1883, s. 934). Vyšehradská kapitula se nakonec stala vlastníkem majetku v Kosoři s nejdelší tradicí. V závěru 19. století zde kapitula držela nadační dvůr. V té době zde také stála barokní kaple sv. Anny, postavená v roce 1722 a opravená v roce 1818. Byla tu jednotřídní škola, dva mlýny, lomy na červený mramor a písek (Ottův slovník naučný, XIV., Praha 1899, s. 928; Umělecké památky Čech, 2, Praha 1978, s. 105).

O JMÉNU

Jméno vsi má původ v osobním jméně Kosoř a ukazuje na příjmení některého z původních osadníků, či lokátora, který vyměřil jednotlivé lány a místa pro výstavbu obydlí. Ze 14. století je známo několik šlechticů užívajících přezdívku „Kosoř“ – Nicolaus dictus Kossorz de Nyhossouicz (1352 – Mikuláš řečený Kosoř z Nihošovic – s vladyky Kosořskými z Kosoře neměl nic společného a užíval zcela odlišného erbu – tři ryby hlavami do středu štítu); Jan Kosoř z Malovic (1424- v rodě Malovců bylo jméno „Kosoř“ užíváno ve větší četnosti – ani ti neměli s vladyky z Kosoře nic společného a byli jiného erbu – půl koně; viz níže).

Jméno „Kosoř“ vzniklo ze stejného podstatného jména, které mělo ve staré češtině shodný význam jako německé „die Sichel“ – tedy v současné češtině „srp“. Na základě tohoto výkladu lze vytvořit znak, který je nejvíce oceňován a tím je znak mluvící. Pro obec Kosoř ke takovým mluvícím znamením figura srpu. Mezi středověké dřevcové zbraně užívané v západní Evropě patřil bojový (válečný) srp, který byl jinak běžný zemědělský nástroj nasazený na dlouhé ratiště. Objevuje se v selských vojscích v 16. století a jeho uplatnění v boji pěšáka proti jezdci mělo svou účinnost. V současné době je jméno Kosoř vnímáno v rodě ženském a nikoliv v rodě mužském jak by na základě výkladu o původním významu pojmu bylo zřejmé.

O RODU A ERBU KOSOŘSKÝCH Z KOSOŘ

O historii rodu Kosořských z Kosoře nevíme téměř nic. Naši vědomost nemůžeme opřít o žádnou soustavnou genealogii. Pouze jednotlivé zprávy neumožňují vytvořit komplexnější obraz rodu.

V roce 1342 vydali opat benediktinského kláštera v Břevnově Předbor a konvent latinsky psanou listinu, kterou bratřím Peškovi a Oldřichovi řečeným Kosoř (dicti Kossors) postupují les Trnová k vymýcení a vysazení vesnice. Vlastníkem vsi pojmenované po lese byl břevnovský klášter. Uvedení bratři jsou obecně považování za příslušníky rodu z Kosoře. Je však více než pravděpodobné, že jimi nejsou a to díky v listině užitému obratu dicti Kossors – řečený Kosoř, který znamená, že jde o přezdívku a nikoliv o přídomek, kterým by musel být výraz de Kossors.

O rodu Kosořských z Kosoře píše Bartoloměj Paprocký z Hlahol a Paprockéwůle ve svém obsáhlém spise nazvaném Diadochos a vydaném v Praze v roce 1602. V díle O stavu rytířském (s. 49) píše: „Kosorští v Království českém, rod starodávný, užívají za erb šachovnice takovým způsobem, jakž vidíš, všickni těch šachovnic užívající, jak se koli malují, od jednoho někdy předka pošli a mají na helmu mouřenínku, ana zavázané má čelo až nad oči, či kteříž vlastně od Holuba Slováka počátek vzali, jiní helmy v turnajích sobě měnili, aby jeden od druhého rozeznán byl, když boj vedli neb turnaj drželi…“ Jinde Paprocký píše (s. 334): „O rodu Kosořských z Kosoře starodávném. Mezy listmi Vrozeného Pana Přecha z Hoděgowa památka gest při Létu Páně 1384 o Mikssikowi z Kosoře, kterémuž Wácslaw král Ržymský a Cžeský y Dědicům jeho na wes Nemedice řečenau dal powolenj skrz Ruce Hynka z Dubé a z Lippého. Při Létu Páně 1539, děge se zmínka o Pawlowi z Kosoře řečeném Hrubeš z příčiny té, že byl Muž wysoké postawy a k tomu nad mjru sylný, a ten bydlel na Mleyně swobodném v Kosoři, gemužto pro nějaké zásluhy král Wácslaw k Erbu přidal Křjdla Droffowá jakž o tom pamět gest mezy Potomky gistá, a ten zanechal Syna Mikulasse…“ – K Paprockého textu je nutné poznamenat, že zmíněný Mikšík nepocházel z rodu Kosořských z Kosoře, ale dle všeho pocházel z rodu užívajícího přídomek z Nihošovic (viz výše Nicolaus dictus Kossorz de Nyhossouicz – Mikuláš řečený Kosoř z Nihošovic) a ves Nemedice se shoduje s dnešními Něměticemi – obě obce Nihošovice a Němětice leži těsně vedle sebe na jih od Strakonic; Paprocký spletl jména králů a k roku 1539 má správně být Vladislav (Jagellonský).Dále je uvedeno svědectví Zdeňka z Chlumu a na Všejanech, Hereše z Hustířan a na Vlkavě a Jana z Janovic z roku 1512, vydané na žádost Matyáše z Kosoře v ten čas úředníka pánů z Pernštejna v Pardubicích, že je synem Mikuláše z Kosoře, kterého dobře znali. Uvedený Matyáš, syn Mikuláše z Kosoře se připomíná v roce 1523. V roce 1527 se připomíná Matyáš znovu s manželkou Annou. S ní měl tři syny Bohuslava, Jindřicha a Jana a dvě dcery Voršilu a Marianu. Jan Kosořský z Kosoře měl tři manželky – první se psala z Bysně, druhou byla Saloména Purkraběnka z Donína, s kterou měl dceru Annu a třetí Anežka z Chotěmic. S tou měl dceru Dorotu a syna Václava Matyáše. Jan byl nejprve písařem v několika šlechtických rodinách a pak významným pražským knihtiskařem (+ 1580 a pochován je u sv. Jindřicha v Praze. Václav Matyáš z Kosoře psaný pak na Krytenicích se oženil s Johankou z Radkovic, vdovou po Divišovi Pařinovi z Dlouhévsi. Tím Paprockého zprávy o rodu Kosořských z Kosoře končí.

Rod Kosorských z Kosoře užíval erbu, kterým byl černo-zlatě šachovaný štít s klenotem dvou zkřížených křídel dropa, černého a zlatého, na přilbě s přikryvadly černo-zlatými (August Sedláček, Českomoravská heraldika II., Praha 1925, s. 151) Zde jsou křídla uvedena jako „drofova“ a je tak akceptován možná zkomolený výraz uvedený Paprockým „Křjdla Droffowá“, kterému na přelomu 19. a 20. století již nebylo rozuměno. Německá literatura však uvádí pojem „Trappenflügel“ a druh ptáka, z kterého křídla pocházejí jasně určuje jako dropa velkého (lat.Otis tarda). V některých publikacích je uváděn popis znaku Kosořských z Kosoře jako černo-stříbrně šachovaný (Rudolf Johann Merawiglia-Crivelli, Der böhmische Adel, Nürnberg 1885, s. 232, tab. 102). Popis je nepřesný a vychází se při tom z černobílého otisku signetu pražského tiskaře Jana z Kosoře – ten však není barevný a proto zde domnělý černo-stříbrně šachovaný štít neodpovídá skutečně užívanému erbu, který byl šachován černo-zlatě (Vojtěch Král, Heraldika, Praha 1900, s. 299).

O ZNAKU VYŠEHRADSKÉ KAPITULY,

CISTERCIÁKŮ A KLÁŠTERA VE ZBRASLAVI

Dlouhé období dějin obce Kosoř je spojeno s královskou kolegiátní kapitulou na Vyšehradě. Ta byla založena po roce 1070 českým knížetem, později králem, Vratislavem II. a měla v rámci českých církevních institucí mimořádné postavení, protože byla podřízena přímo papeži. Tato skutečnost se projevila i ve znaku vyšehradské kapituly, kterým byl červený štít s dvěma zkříženými zlatými klíči – svatopeterské klíče jsou znamením spojeným s papežem.

Řádovým znakem cisterciáků je červeně lemovaný štítek pětkrát kosmo dělený zlatě a modře, ležící na modrém štítu posetém zlatými liliemi. Tento znak kombinuje dva dynastické znaky: francouzské lilie a burgundské pruhy. Uvedený střední štítek je znakem staršího domu vévodů burgundských, pocházejícího od francouzských králů z rodu Kapetovců. Je také v současnosti nazýván znakem „staroburgundským“, s ohledem na existenci pozdějších burgundských vévodů z francouzské královské linie Valois, jejichž rodový znak byl jiný a pojmenovaný „novoburgundský“. Podobně modrý štít posetý zlatými liliemi byl původním erbem užívaným francouzskými králi a princi královské krve.

Cisterciácký klášter ve Zbraslavi užíval svého vlastního znaku, kterým byl černý štít s korunovanou postavou krále v červeném brnění se zlatým žezlem v každé ruce, v pravé zakončené koulí, v levé lilií (Zdeněk M. Zenger, Česká heraldika, Praha 1978, s. 136 – vyobrazení s. 135 dle kresby v kapli pražského arcibiskupství; snad lze uvažovat o tom, že tinktury znaku byly zkomoleny a štít má být stříbrný, resp. při černém štítu postava krále celá zlatá).

O SVATÉ ANNĚ

Sv. Anna byla matkou Panny Marie, která pak porodila Ježíše. Bývá zobrazována v zeleném plášti a červených šatech. Zelená je vykládána jako barva označující znovuzrození a nesmrtelnost a červená jako barva lásky. K jejím atributům patří brána (jeruzalémská Zlatá brána, místo setkání s Jáchymem, budoucím manželem), kniha (učí číst dceru Marii), lilie (znamení čistoty – shodně jako její dcera Marie i ona „neposkvrněně“ počala). Jeden z užitých symbolů v návrzích obecního znaku spojuje lilii a růži, kde růže vychází z lilie. Růže je atributem Panny Marie. Je tím alegoricky naznačeno, že ze sv. Anny pochází Panna Marie.

Stanislav Kasík

Heraldická kancelář

„Dauphin“

Roudnice nad Labem

2007

KOSOŘ

Poznámky k návrhům obecního znaku a vlajky

(doplnění)

Původní návrhy znaku a vlajky obce Kosoř jsem odeslal 7. 1. 2007. Několik dní po té mě pan starosta Karel Kindl vyzval ke schůzce nad vypracovanými návrhy znaku obce a předběžně vyjádřil svou pochybnost nad správnou volbou figur užitých do návrhů znaku. 22. ledna 2007 se uskutečnila schůzka na Obecním úřadě v Kosoři. Z rozpravy a zejména pak po prohlídce okolí v doprovodu pana starosty jsem dospěl k osobnímu přesvědčení, že námitky pana starosty jsou oprávněné.

Námitky se týkaly výkladu významu názvu obce „Kosoř“. V opozici stál názor tradovaný v místě a etymologický výklad Antonína Profouse (viz text k původním návrhům), o který jsem se opíral při volbě figur do znaku obce. Profous vycházel z předpokladu, že jméno obce je odvozeno od příjmení Kosoř, které je ve staročeské slovní zásobě známo a znamená v moderní češtině „srp“. Připouští však také, že v jiných slovanských jazycích je pojmem „kosoř“ nazýván „skalnatý vrchol“. Výklad jména obce tradovaný v samotné Kosoři a přebíraný regionální vlastivědnou literaturou (která jako starší neznala výklad Profousův z roku 1949, ale ten jak se ukazuje vůbec nemusí být korektní) vychází z onoho pojmenování pro skalnatý vrchol. Používá při tom výkladu o „kosé hoře“ , tedy hoře s jinými specifickými vlastnostmi než je „normální“ hora. Z geografické situace polohy obce Kosoř jednoznačně vyplývá, že ona sama se rozkládá na plochém vrcholu skály, kterou vymezuje Černá rokle a Šarbochova strouha. Zejména při pohledu z údolí Černé rokle je uvedený vjem polohy obce na vrcholu skály jednoznačný. Vrchol skály v tomto případě není „špičatý“, ale spíše „kosý“, tedy jakoby useknutý. Nejde tedy o výklad, který by měl cokoliv společného s kosem jako ptákem. Z pohledu současné češtiny je nezbytné nutné vědomí, že pojem „kosý“, „kosmý“ je určen pro pojmenování něčeho, co je „šikmé“. V případě skály a to i v Kosoři nemůže jít o výraz vyjadřující „rovný“ vrchol, ale nepochybně „šikmé“ svahy.

Akceptuji v Kosoři tradovaný výklad o významu názvu obce a subjektivně musím konstatovat, že je to výklad lepší než ten o srpu a to proto, že je zřejmé, že jméno obdržela obec po své geografické poloze. K tomu lze poznamenat, že lze uvažovat o středověkém původním přístupu k obci samotné, který byl směrován od Prahy přes Radotín a údolím Černé rokle. Odtud působil a dodnes působí vzhled skály, na níž obec stojí impozantním dojmem. Skála dominující okolí nejen mohutností, strmostí a také šedobílým zbarvením byla nepochybně podstatným orientačním bodem a identifikátorem směřování cesty. Odtud je již jen krůček k pojmenování skalního útvaru a následné přenesení jména na sídlo na jeho vrcholu. Z pohledu strategického byla poloha sídla velice výhodná. Pohodlný přístup k němu byl možný jen z jedné strany. Konfigurace terénu by jistě umožňovala případnou dobrou obranu. Snad v dávné minulosti bylo místo využíváno jako útočiště.

IKONOGRAFIE

První zmínka o vsi Kosoř v písemných historických pramenech je nepřímá. Její jméno je uvedeno v přídomku šlechtice Valtra z Kosoře – Walterus, miles de Cossor. Ten je připomínán v nedatované listině, která byla historiky zařazena rámcově do období okolo roku 1310. Vedle šlechtického statku byl v Kosoři ještě majetek cisterciáckého kláštera ve Zbraslavi a vyšehradské kapituly. Na základě pramenů ze 14. a 15. století byl rekonstruován rozsah statků zbraslavského kláštera na jih od Prahy. Podle tzv. urbariálního extraktu z let 1342 – 1343 byla z Kosoře odváděna peněžitá dávka. Na vladyckém statku v Kosoři se po Valtrovi z Kosoře (ok. 1310) připomínají další – Mirek z Kosoře (1386, 1392), Jindřich z Kosoře (1460), Bohuslav z Kosoře (1480), Jakub z Kosoře (1550), který držel dvůr ve vsi a nedaleko od ní pustý mlýn. Pravděpodobně nikoliv všichni vyjmenovaní měli shodný genealogický původ. Kosoř je považována za „kolébku“ vladyckého rodu užívající jméno obce v přídomku.Rod se velikostí majetku i významem řadil k drobné venkovské šlechtě. Zprávy o něm jsou kusé. Zdá se však, že příslušníci uvedeného šlechtického rodu drželi v Kosoři majetek ještě v době po bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

Posledním zmíněným historickým podílníkem na majetku ve vsi Kosoř byla vyšehradská kapitula. Ze zápisu konfiskační komise z doby po bitvě na Bílé hoře vyplývá, že šlechtic Matěj Zeman z Kosoře a v Kosoři se účastnil stavovské vzpoury tím, že v roce 1620 od povstalých stavů koupil majetek, který v Kosoři mělo děkanství kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Tím majetkem bylo pět lidí ve vsi osedlých s příslušenstvím. V závěru 19. století zde kapitula držela nadační dvůr. V té době zde také stála barokní kaple sv. Anny, postavená v roce 1722 a opravená v roce 1818.

Při výkladu významu názvu obce vycházel český etymolog Antonín Profous z předpokladu, že jméno obce je odvozeno od příjmení Kosoř, které je ze staročeské slovní zásoby známo a znamená v moderní češtině „srp“. Připouští však také, že v jiných slovanských jazycích je pojmem „kosoř“ nazýván „skalnatý vrchol“. Výklad jména obce tradovaný v samotné Kosoři a přebíraný regionální vlastivědnou literaturou vychází z onoho pojmenování pro skalnatý vrchol. Používá při tom výkladu o „kosé hoře“, tedy hoře s jinými specifickými vlastnostmi než má „normální“ hora. Z geografické polohy obce Kosoř jednoznačně vyplývá, že ona sama se rozkládá na plochém vrcholu skály, kterou vymezuje Černá rokle a Šarbochova strouha. Zejména při pohledu z údolí Černé rokle je uvedený vjem polohy obce na vrcholu skály jednoznačný. Vrchol skály v tomto případě není „špičatý“, ale plochý - „kosý“, tedy jakoby useknutý. Z pohledu současné češtiny je nezbytné nutné vědomí, že pojem „kosý“, „kosmý“ je určen pro pojmenování něčeho, co je „šikmé“. V případě skály, tedy i té v Kosoři, nemůže jít o výraz vyjadřující „rovný“ vrchol, ale nepochybně „šikmé“ svahy.

Znak obce odpovídá popisu: V  červeno-zeleně polceném štítě ze stříbrného skalnatého návrší se seříznutým vrcholem vyrůstají dvě stříbrné růže se zlatými semeníky na odkloněných stoncích s trny a dvěma listy, střídavě mezi třemi liliemi na stoncích, vše zlaté.

Vlajka obce se shoduje s popisem: List tvoří červený žerdový pruh širkoký třetinu délky listu a zelené pole. V žerďové a střední části listu vyrůstá z dolního okraje bílé skalnaté návrší se seříznutým vrcholem, z něhož vyrůstají dvě bílé růže se žlutými semeníky na odkloněných stoncích s trny a dvěma listy, střídavě mezi třemi liliemi na stoncích, vše žluté.